Jsem obyčejným učitelem hudební výchovy na základní škole. Učím třiadvacátým rokem, čtyři roky na gymnáziích, zbytek na mé drahé Bezručce v Říčanech. Kromě HV jsem za tu dobu vyučoval také psychologii, dějepis, ORV, tělocvik, přírodopis a dokonce nějaký čas i pracovní činnosti. Kromě toho jsem asi 20 let dělal výchovného poradce. Troufám si říct, že za tu dobu jsem toho v pracovním životě zažil opravdu hodně. Ale vlastně až do Malé revize, kdy byla vzdělávací oblasti Umění a kultura odebrána jedna hodina, jsem byl šťastně zalezlý ve své „hudební šatlavě“, snažil se děti strhnout ke společné „hudební jízdě“ a zbytek pedagogického světa mě vlastně vůbec nezajímal. Tzv. Velkou revizi jsem ale bedlivě sledoval od začátku. Pročítal jsem všechny návrhy, vyslechl hodiny kulatých stolů a účastnil se několika konferencí, takže si dovolím říct, že jsem celkem v obraze. Na akademickou diskuzi s tvůrci Revize se necítím, ale přesto vzhledem k délce praxe si myslím, že poznám „metodickou pitomost“. A na základě tohoto předpokladu bych rád rozebral několik příkladů z metodické nezávazné části. Jsou to, jak řekl pan Jupa na tiskové konferenci 14. 1. 2025: „Ilustrativní příklady, pokud vám něco není jasné, jak se to dá ověřit, tak tohle je ta ilustrace, která to prokáže a provede….“ (čas 33:06) nebo pan Nantl (čas1:00:04): „To co je v metodické podpoře, by mělo ten výstup nějak komentovat, rozvádět, vysvětlovat. Námět a nabídka pro učitele, jakým způsobem se s tím mají vypořádat.“
Začal bych aktivitami u metodické podpory OVU „Zapojuje se do tvůrčího procesu v různých rolích na základě svých schopností, osvojených dovedností a osobních preferencí.“ (UAK-HTD-001-ZV9-001). V úrovni Na cestě je ilustrace Vymezení prostoru. Když tuto aktivitu zjednodušeně popíšu, tak mám rozdělit třídu na malé týmy např. po 5 lidech a každá má udělat taneční video inspirované prostorem ve škole nebo jejím bezprostředním okolí. Časová náročnost je odhadovaná na 7 vyučovacích hodin. Shrnuto: Mám třídu po skupinkách rozpustit po škole nebo na školním pozemku. Já se tvůrců ptám: Kdo nad jednotlivými skupinkami v té chvíli vykonává dohled? Řekněme, že budu mít k dispozici hypotetickou extrémně ukázněnou třídu, kterou nějak přesvědčím, aby všichni dělali, to co je výše popsáno. Ptám se dál: Kdo ponese zodpovědnost za to, když si nějaké děcko u taneční improvizace zlomí nohu a já v té chvíli budu u skupinky na druhém konci školy? A co když ta třída nebude hypotetická a v době, kdy já budu u jiné skupinky, si kluci natočí video, jak vapují na záchodě, umístí to na sociální sítě a trefně to popíší „Taneční výchova“? Kdo ponese odpovědnost? NPI, MŠMT, které tuto aktivitu předkládá jako ilustrativní příklad? Další otázka: Myslíte, že mě kolegové „nesežerou“, když např. v době matematiky bude na chodbě hlučet celou hodinu skupinka dětí po 7 týdnů za sebou? Jak v hudební výchově ve výuce udržím nejzásadnější princip výukové spirály, když 2 měsíce (mezi tím ta třída pojede třeba na exkurzi, lyžák….) „neotevřou pusu“?
Další ilustrací je Krychle jako choreografický princip. O výrazovém tanci nevím nic, i když ho jako malá dělala dcera a já to vždy nesmírně obdivoval. Jsem tedy plně odkázán na popis v úložišti a přiložené video. Přiznám se, že si nejsem zcela jistý, jestli jsem úplně dobře pochopil, co mají děti dělat, ale asi to, že interpret stojí uprostřed pomyslné krychle, v prostoru umístím 7 – 10 bodů, kterých se děti nějak dotknou nebo na ně ukážou. První otázka je: Když mám ve třídě 29 dětí, z toho např. v devítce 20 kluků a mezi děvčaty je ještě jedna Ukrajinka, která špatně rozumí česky, kde to mám provést? V hudebně? Ve třídě? V tělocvičně (asi nejlépe)? Jsme však škola přeplněná k prasknutí a každý u nás ví, že pan zástupce začíná rozvrhy od tělocvičny, aby tam oba stupně nějak poskládal. To je nesmysl! Přiložené video je skvělé, ale vždyť já to těm dětem nejsem schopen ani předvést, natož naučit! Tak se ptám: Jak se taková věc učí partě kluků? Mám děti před tím třeba nějak rozcvičit? A jak?
I u jediné alespoň trochu hudební ilustrace Koncert filmových melodií u tohoto OVU je učitel veden k aktivitám poměrně metodicky riskantním. Jestli tento článek čte nějaký vyučující Hv, tak schválně zkuste v běžné třídě pustit z Yotube třeba skladbu My Way od Calvina Harrise (je to nedávný trend, děcka to budou znát) a tři náhodné jedince nechte po dobu skladby ozvučnými dřívky hrát každou dobu. Pokud bude alespoň jedno z těch dětí, které nechodí do hudebky, schopné do konce brutálně nezrychlit nebo nezpomalit, můžete mluvit o úspěchu. A teď se zeptám pedagogů: Zkoušeli jste někdy sami odehrát koncert na strojově přesný základ, když máte trochu trému a ne úplně dobře se slyšíte?
I když je v závěru napsáno, že to nemusí být koncert filmových (pohádkových) melodií, ale i jiných, podle zájmu dětí, ptám se: Neměla být aktualizace vzdělávacího obsahu zaměřena především na to, čím děti na 2. stupni v oblasti kultury právě žijí, co poslouchají a co je zajímá? Ví tvůrci Revize, že melodie z filmů ani pohádek už náctiletí dávno neposlouchají? Že poslouchají Travise Scotta, asi 5 let Billie Eillish, už asi 10 let Taylor Swift, Sabrinu Carpenter, asi 3 roky Oliviu Rodrigo, asi 9 let Lanu Del Ray….? Víte, že používají aplikaci Spotify, kde mají naposloucháno desítky tisíc minut hudby za rok? Víte, že na Instagramu nebo Tik Toku běží každou chvíli nějaký trend, kdy je nějaká písnička spojená s krátkým tanečkem a po určitou dobu to zpívají a tancují „úplně všichni“? Pokud tedy tvůrci Revize tvrdí, že obsah učiva aktualizovali, přizpůsobili ho době a zmodernizovali, tak kde to v novém RVP hledat? Nemělo být to, co popisuji hlavní náplní Revize této vzdělávací oblasti? Ne, místo toho si máme s dětmi hrát na kořeny, vylézat z geotextilie a vydávat u toho zvuky, jak popisuje ilustrace Ekosystém lesa u stejného OVU.
Ilustraci Ekosystém lesa jsem si nechal na závěr, tu považuji za jednu z metodicky „nejpovedenějších“. Já nechci autorku urazit, možná to u dětí v mateřské školce funguje, jenže to má být aktivita pro puberťáky z 2. stupně. Přiznám se, že jak jsem si ten text přečetl, týden jsem citacemi z ní bavil celou sborovnu. Čtenářům doporučuji, aby si ji nastudovali sami v celém znění. Já opět jen stručně shrnu, že mám vzít děti do lesa nebo jim ukázat obrázek lesa, máme ho popsat a žáci mají vytvořit krátký taneční/pohybový výstup, ve kterém mají ztvárnit konkrétní část ekosystému. Nejen že je ilustrace popsána brutální češtinou, cituji: „Kořenové patro, který se dá využít pro spolupráci dětí ve skupině a dá se umocnit při používání rekvizit. Například geotextílie, která může sloužit jako asociace půdy, žáci mohou být schované pod ní a zkoušet si pohyb kořenů, hledání si cesty ze země ven.“, ale popis činnosti žáka musím citovat v nezkrácené podobě, přičemž zvýrazním poslední větu, která mě úplně dorazila: „Žáci na základě struktury vytvoří v menších skupinách krátký pohybový/taneční výstup, ve kterém má každý žák svou specifickou roli, zejména interpretační, kdy ztvárňuje vlastním pohybovým/tanečním projevem konkrétní část ekosystému (listnatý strom, šípkový keř, trávu, mech, zvíře, apod.). Někteří žáci doprovázejí tanec/pohyb spolužáků zvuky nebo hrou na Orffovy nástroje, verbálně uvádějí při prezentaci jednotlivé výstupy.“ Jen se ptám: S tímto mám 14, 15 leté děti nechat před někým vystoupit? To myslíte vážně?
Za mě jedinou proveditelnou ilustrací uvedenou u tohoto OVU je Týmová práce přípravě jevištní prezentace. Skupina dostane určité téma k dramatizaci (např. sourozenecká hádka) a rozdělí si týmové role k realizaci. Je to skvělé, ale doteď to dělali kolegové v ČJ!!! Proč je to najednou připojeno k hudební výchově? Proč se tedy tyto věci na ZUŠ provádějí v literárně – dramatickém oboru?
Dle mého názoru lze tedy konstatovat, že z metodické podpory tohoto OVU je vlastně proveditelná jediná ilustrace, která je doteď běžně realizovaná v ČJ.
Na závěr se ptám: Toto jsou ty příklady dobré praxe, které byly v prostředí základních škol mnohokrát vyzkoušeny a v tomto prostředí fungují? To jsou ty příklady „moderní výuky? To je ta metodická podpora, která zlepší úroveň výuky? Tím děti namotivujeme třeba k tomu, aby šly do divadla, na koncert, k potřebě uměleckého sebevyjádření? To jsou ty praktické dovednosti odpovídající době a společenské poptávce? Proč nám NPI předkládá metodické nesmysly? Kolegové, prosím vás, ozvěte se také!!! Martin Mužík
