Ohlédnutí za Hudební olympiádou 2022

Je neděle 27.2.2022 ráno. Krátce před půlnocí jsem se vrátil z třetího ročníku Hudební olympiády ČR, pořádané Společností pro hudební  výchovu a Gymnáziem a Hudební školou hlavního města Prahy. Prožil jsem den ve společnosti mladých hudebníků z celé republiky, kteří přijeli prokázat svou všestrannou hudebnost. Neměřili ale síly pouze v oblasti interpretační, na čemž jsou postaveny všechny ostatní soutěže a přehlídky, ale i v testu z rytmu a intonace, poslechovém testu, zpěvu české (případně slovenské) lidové nebo umělé písně a v prezentaci vlastní skladby. Ta je nazývána „královskou disciplínou“.

Neexistuje (pokud vím) soutěž, která by hudební talent posuzovala tak komplexně a spravedlivě. Stejně tak myslím neexistuje jiné setkání dětí a mladých lidí, které se věnují skladbě – kromě soutěží konzervatorních. A do třetice si myslím – spíš vím, že je jen málo soutěží, kde si účastníci tak moc a tak upřímně vyjadřují podporu a pomáhají si. Nad soutěživostí tu totiž převládá vědomí, že všichni vzájemně sdílejí výpovědi o své duši, které nejlépe dokáží ocenit lidé s podobným vnímáním a uvažováním. Jde o sdílení velmi niterných, až v jistém smyslu intimních stavů, které nám, pedagogům a rodičům, odhalují, jací naši svěřenci, naše děti, skutečně jsou, co skutečně prožívají. A je v tom velká krása, velká hloubka, velký potenciál; někdy samozřejmě i velký smutek.

Výrazným rysem letošní olympiády bylo velké množství autorských písní pojednávajících o pocitech ze snad již končící „doby kovidové“. Písní o důležitosti vnímání světa srdcem, vzájemné podpoře a naději. Tyto pocity a jejich vyjadřování k věku autorů patří a budou patřit přirozeně, ale jejich koncentrace v porovnání s ročníkem minulým byla výrazně vyšší. Je to objektivní obraz dopadu posledního dvouletí na mladou generaci. A tím také jejích potřeb. Snažme se je naplnit…!

Druhým hlavním rysem – možná v důležitosti spíš tím přece jen prvním – byla celková atmosféra ve světě (která umocňovala i skutečnosti zmiňované v předchozím odstavci); ruská invaze na Ukrajinu. Jejím vyústěním byl společný zpěv ukrajinské státní hymny, kdy se na pódiu sešlo odhadem osmdesát studentů, jejich pedagogů a korepetitorů a porotců. Chvíle velmi emotivní, kterou moderátor dne Martin Herrmann označil za jedno pouhé mávnutí motýlích křídel, která však v konečném součtu mohou změnit chod světa.

Interpretační výkony hodnotila porota odborná a porota studentská (posluchači Katedry hudební výchovy PF Univerzity Karlovy).  Kromě hlavního ocenění podle počtu dosažených bodů bylo odbornou porotou oceněno i mnoho osobitých výkonů. Porota studentská se soustředila na vyzdvižení silných stránek každého účastníka v obou veřejných disciplínách – zpěvu a interpretaci vlastní skladby. Zajímavý byl i doprovodný program – rytmický workshop s perkusistou Tomášem Kerlem, workshop se skladatelem a publicistou Lukášem Hurníkem a téměř jam session s písničkářem Michalem Horákem.

Děkuji všem organizátorům za akci, kde jsem zažil víc, než se dá napsat. Děkuji všem sponzorům a podporovatelům.  A těším se na další ročník Hudební olympiády, v normálnějším a klidnějším světě.

                                                                                                    Milan Zíka, ZUŠ Vlachovo Březí

 
 

More Posts in Nezařazené

 
 

Share this Post